L'âme du vin
Un soir, l'âme du vin chantait dans les bouteilles :« Homme, vers toi je pousse, ô cher déshérité,Sous ma prison de verre et mes cires vermeilles,Un chant plein de lumière et de fraternité !
Je sais combien il faut, sur la colline en flamme,De peine, de sueur et de soleil cuisantPour engendrer ma vie et pour me donner l'âme ;Mais je ne serai point ingrat ni malfaisant,
Car j'éprouve une joie immense quand je tombeDans le gosier d'un homme usé par ses travaux,Et sa chaude poitrine est une douce tombeOù je me plais bien mieux que dans mes froids caveaux.
Entends-tu retentir les refrains des dimanchesEt l'espoir qui gazouille en mon sein palpitant ?Les coudes sur la table et retroussant tes manches,Tu me glorifieras et tu seras content ;
J'allumerai les yeux de ta femme ravie ;A ton fils je rendrai sa force et ses couleursEt serai pour ce frêle athlète de la vieL'huile qui raffermit les muscles des lutteurs.
En toi je tomberai, végétale ambroisie,Grain précieux jeté par l'éternel Semeur,Pour que de notre amour naisse la poésieQui jaillira vers Dieu comme une rare fleur ! »
L’ànima del vi
Un vespre, el cor del vi cantà dins la botella:“Home, és a tu qui adreço, oh amat desheretat,dins ma presó de vidre i el meu foc de grosella,un cant ple de llum viva i de fraternitat!
Sobre el tossal en flama, conec prou bé la midade pena, de suor i del sol sufocantque cal per donar-me ànima, per engendrar ma vida:però no seré gens deslleial ni bergant,
car una joia immensa de tot jo s’apoderaquan gorja avall d’un home que el treball malmeté,trobo una dolça tomba en sa tèbia pitreraon més a pler m’hi estic que en el meu fred celler.
¿No sents ressonar encara dominicals tonadesi al meu pit palpitar-hi l’esperança brogent?Recolzat a la taula, mànegues retrossades,cantaràs més lloanaces i et sentiràs content;
il.luminaré els ulls de ta muller entendrida;al teu fill tornaré la força i els colorsi seré pel tant fràgil atleta de la vidal’oli que vigoritza el cos dels lluitadors.
En tu davallaré, vegetal ambrosia,àuria llavor plantada per l’etern Sembrador,perquè del nostre amor neixi la poesiaque brollarà vers Déu: flor d’insòlita olor!”
Duše vína
To v lahvích zpívala kdys večer duše vína:"Z mé cely skleněné, zpod rudých pečetí,ubohý člověče, až k tobě mocně vzlínájen světlaplný zpěv bratrských objetí!
Vím, co tam na stráních, když plamenem se vznítí,dá potu pod sluncem z námahy horečné,než stvořen je můj duch a zplozeno mé žití;zlé mysli nebudu však, ani nevděčné,
neb tehdy nesmírnou radostí věru šílím,když padám do hrdla těch lidí udřených,mně jejich teplá hruď je hrobem tuze milým,v něm libuji si víc než v sklepích studených.
Slyšíš, co nedělních písniček rozléhá se,v mém srdci tlukoucím jak zurčí naděje?S rukávy nad lokty, jež o stůl opřeš, zasemne budeš velebit, vše v tobě okřeje;
chci, aby vzrušením tvé ženě oči vzplály;tvým synům vrátím krev, sílu v nich roznítím,budu jim olejem, jenž k boji tuží svaly,těm křehkým atletům, vítězům nad žitím.
Zapadnu do tebe, rostlinná ambrózie,převzácné sémě, jež Rozsévač věčný sel,aby se z lásky té zrodila poeziea nevídaný květ z ní k Bohu vypučel!"
ワインの精
ある夕べ ワインの精がボトルの中で歌っていた「汝 呪われた人間よ 余はガラスの牢獄からまた緋色の澱の底から 汝に歌を贈る光り輝き 友愛に満ちた歌を
余に命をもたらし 余に魂を吹き込むためには炎熱の丘の上で日の光を浴びさせながら 農夫の労苦が葡萄を育てねばならぬ それゆえ余は恩知らずでも 意地悪でもないのだ
労働に疲れ果てた男の咽喉を通るとき余は限りない喜びを感ずるのだそして男の暖かい腹は余にとっては冷たい樽の中よりはるかに心地よい
賛美歌のようにこだまする声が聞こえるか？余の胸に鼓動する希望の音が聞こえるか？袖をまくりあげ テーブルにひじをつき汝は余をたたえ 余に満足するだろう
余は汝の妻の目も生き生きと輝かせてやろう汝の息子たちにも力強い顔色を与えてやろう余はまた筋肉をたくましくする潤滑油となって人生の競技者たちの力になってやろう
永遠に種まく人が育てた葡萄の果汁よ余はワインの精として汝の中に化肉し汝とともに愛を育てて一遍の詩を生み出し類まれな花のようにそれを神に捧げよう」