L'héautontimorouménos (*)
Je te frapperai sans colèreEt sans haine, comme un boucher,Comme Moïse le rocher !Et je ferai de ta paupière,
Pour abreuver mon Saharah,Jaillir les eaux de la souffrance.Mon désir gonflé d'espéranceSur tes pleurs salés nagera
Comme un vaisseau qui prend le large,Et dans mon cœur qu'ils soûlerontTes chers sanglots retentirontComme un tambour qui bat la charge !
Ne suis-je pas un faux accordDans la divine symphonie,Grâce à la vorace IronieQui me secoue et qui me mord ?
Elle est dans ma voix, la criarde !C'est tout mon sang, ce poison noir !Je suis le sinistre miroirOù la mégère se regarde.
Je suis la plaie et le couteau !Je suis le soufflet et la joue !Je suis les membres et la roue,Et la victime et le bourreau !
Je suis de mon cœur le vampire,- Un de ces grands abandonnésAu rire éternel condamnés,Et qui ne peuvent plus sourire !
Heautontimorumenos
Jak řezník, nebo Mojžíš skálu,tě beze zloby uhodíma z pod tvých víček vyloudímveliké vody, vody žalu,
tak aby svlažil jejich proudmou Saharu, poušť mezi všemi.Má touha, vzduta nadějemi,tvým slaným pláčem bude plout
jako loď mořem širých tokůa vzlykot, kterým bude zpit,mi bude v srdci temně znítjak buben hřmící do útoku.
Zda nejsem notou falešnouv té slavné Boží symfoniisvou věčně dravou ironií,která mě kouše,třepe mnou?
Je vždy v mém hlase, hašteřivá!Ten jed je krev, jíž živen jsem.Jsem zlopověstným zrcadlem,v němž fúrie se prohlížívá.
Jsem políček i tvář kam pad,jsem rána v zádech, krutá dýka,jsem kolo, údy mučedníka,jsem stejně oběť jako kat.
Jsem upír svého srdce, běda!- Nešťastník, jeden z prokletých,kterému Osud dal jen smícha který úsměv marně hledá.
Přeložil Svatopluk Kadlec
Heautontimoroumenos
Sem cólera te espancarei,Como o açougueiro abate a rês,Como Moisés à rocha fez!De tuas pálpebras farei,
Para o meu Saara inundar,Correr as águas do tormentoO meu desejo ébrio de alentoSobre o teu pranto irá flutuar
Como um navio no mar alto,E nem meu saciado coraçãoOs teus soluços ressoarãoComo um tambor que toca o assalto!
Não sou acaso um falso acordeNessa divina sinfonia,Graças à voraz IroniaQue me sacode e que me morde?
Em minha voz ela é quem grita!E anda em meu sangue envenenado!Eu sou o espelho amaldiçoadoOnde a megera se olha aflita.
Eu sou a faca e o talho atroz!Eu sou o rosto e a bofetada!Eu sou a roda e a mão crispada,Eu sou a vítima e o algoz!
Sou um vampiro a me esvair– Um desses tais abandonadosAo risco eterno condenados,E que não podem mais sorrir!
Cellat
sana öfkesiz vuracağımkinsiz, aynı bir kasap gibi,kayaya vuran Musa gibi!gözkapağından çıkart’cağım,
o ıstırabın sularını fiskirtacagimkendi sahra’mı sulamak icinumutla dolu olan arzumyüzecek tuzlu gozyaslarinda senin
açılan bir kadırga gibi,ve sarhoş edecekleri yüreğimdehıçkırıkların gürleyecekhücuma davet eden bir davul gibi!
sanki, ilâhî senfonideyanlış akort değil miyim ben,beni sarsan, beni dişleyenaçgozlu alaycilik sayesinde?
sesimde saklı, o yaygara!kanım benim, bu kara zehir!ugursuz aynayim bencadaloz karinin kendine baktigi.
hem tokadım ben, hem de surat!hem yarayım ben, hem de bıçak!hem dislerim ben, hem de çark,hem kurbanım ben, hem de cellât!
vampirim, kendi yüreğini emen,-o buyuk terk edilmislerden birisonsuz ke gulmeye hukumluama artik gulemeyen!