Charles Baudelaire "Lesbos" Слова пісні

Переклад:csdeelenesitptrorutr

Lesbos

Mère des jeux latins et des voluptés grecques,Lesbos, où les baisers, languissants ou joyeux, Chauds comme les soleils, frais comme les pastèques, Font l'ornement des nuits et des jours glorieux, Mère des jeux latins et des voluptés grecques, 

Lesbos, où les baisers sont comme les cascades Qui se jettent sans peur dans les gouffres sans fonds, Et courent, sanglotant et gloussant par saccades, Orageux et secrets, fourmillants et profonds; Lesbos, où les baisers sont comme les cascades! 

Lesbos, où les Phrynés l'une l'autre s'attirent, Où jamais un soupir ne resta sans écho, À l'égal de Paphos les étoiles t'admirent, Et Vénus à bon droit peut jalouser Sapho!Lesbos où les Phrynés l'une l'autre s'attirent, 

Lesbos, terre des nuits chaudes et langoureuses, Qui font qu'à leurs miroirs, stérile volupté! Les filles aux yeux creux, de leur corps amoureuses, Caressent les fruits mûrs de leur nubilité; Lesbos, terre des nuits chaudes et langoureuses, 

Laisse du vieux Platon se froncer l'oeil austère; Tu tires ton pardon de l'excès des baisers, Reine du doux empire, aimable et noble terre, Et des raffinements toujours inépuisés. Laisse du vieux Platon se froncer l'oeil austère. 

Tu tires ton pardon de l'éternel martyre, Infligé sans relâche aux coeurs ambitieux, Qu'attire loin de nous le radieux sourire Entrevu vaguement au bord des autres cieux! Tu tires ton pardon de l'éternel martyre! 

Qui des Dieux osera, Lesbos, être ton juge Et condamner ton front pâli dans les travaux, Si ses balances d'or n'ont pesé le déluge De larmes qu'à la mer ont versé tes ruisseaux? Qui des Dieux osera, Lesbos, être ton juge? 

Que nous veulent les lois du juste et de l'injuste ? Vierges au coeur sublime, honneur de l'archipel, Votre religion comme une autre est auguste, Et l'amour se rira de l'Enfer et du Ciel! Que nous veulent les lois du juste et de l'injuste? 

Car Lesbos entre tous m'a choisi sur la terre Pour chanter le secret de ses vierges en fleurs, Et je fus dès l'enfance admis au noir mystère Des rires effrénés mêlés aux sombres pleurs; Car Lesbos entre tous m'a choisi sur la terre. 

Et depuis lors je veille au sommet de Leucate, Comme une sentinelle à l'oeil perçant et sûr, Qui guette nuit et jour brick, tartane ou frégate, Dont les formes au loin frissonnent dans l'azur; Et depuis lors je veille au sommet de Leucate, 

Pour savoir si la mer est indulgente et bonne, Et parmi les sanglots dont le roc retentit Un soir ramènera vers Lesbos, qui pardonne, Le cadavre adoré de Sapho, qui partit Pour savoir si la mer est indulgente et bonne! 

De la mâle Sapho, l'amante et le poète, Plus belle que Vénus par ses mornes pâleurs! — L'oeil d'azur est vaincu par l'oeil noir que tachète Le cercle ténébreux tracé par les douleurs De la mâle Sapho, l'amante et le poète! 

— Plus belle que Vénus se dressant sur le monde Et versant les trésors de sa sérénité Et le rayonnement de sa jeunesse blonde Sur le vieil Océan de sa fille enchanté; Plus belle que Vénus se dressant sur le monde! 

— De Sapho qui mourut le jour de son blasphème, Quand, insultant le rite et le culte inventé, Elle fit son beau corps la pâture suprême D'un brutal dont l'orgueil punit l'impiété De celle qui mourut le jour de son blasphème. 

Et c'est depuis ce temps que Lesbos se lamente, Et, malgré les honneurs que lui rend l'univers, S'enivre chaque nuit du cri de la tourmente Que poussent vers les cieux ses rivages déserts. Et c'est depuis ce temps que Lesbos se lamente!

Lesbos

Kolébko římských her a řeckých rozkošností,Lesbe, tak slavný sny svých nocí jako dnů,jež zdobí polibky, mdlé, plné horoucnosti,se žárem paprsků a s chladem melounů,kolébko římských her a řeckých rozkošností,

Lesbe, kde polibky jsou jako vodopády,jež vrhají se v hloub bez všeho zděšenía pádí za nářku a klokotavé vády,tajemné, bouřlivé a plné hemžení,Lesbe, kde polibky jsou jako vodopády,

Lesbe, kde vzájemně se Fryné přitahují,kde na nejtišší vzdech se echo ozývá,věz, roje hvězd se ti jak Pafu obdivují,má proč být Venuše na Sapho žárliva,Lesbe, kde vzájemně se Fryné přitahují,

Lesbe těch nocí mdlých, jež horkostí jsou známy,v nichž - planá rozkoši! - si ve svém zrcadlelaskají tělem žen vděk dospělosti pannyse zraky, jež jim žhnou, do důlků zapadlé,Lesbe těch nocí mdlých, jež horkostí jsou známy,

nechť Platon mračí zrak v své přísné hrdopýše,usmíříš nebesa přemírou laskání,rozkošný ostrove, vladaři sladké říše,a stálým hledáním za miliskování.Nechť Platon mračí se v své přísné hrdopýše!

Usmíříš nebesa mukami bez úlevy,jež jsou již souzena všem srdcím dychtivým,toužícím mimo svět, nám známý, za úsměvy,kdes v jiných nebesích se mihnuvšími jim.Usmíříš nebesa mukami bez úlevy!

Ach, který bůh by, tě chtěl soudit, Lesbe drahý,a zavrhnout tvou skráň, tak zbledlou tíhou děl,když neodvážily ty jeho zlaté váhyspoušť slz, cos potoky do moře odváděl?Ach, který bůh by tě chtěl soudit, Lesbe drahý?

Co dí nám zákony, nechť bezpráví či práva?Ó panny vznešené, vy archipelu cti,váš kult je ctihodný jak jiný, buď mu sláva,a láska na peklo či nebe nemyslí.- Co dí nám zákony, nechť bezpráví či práva?

On Lesbos vybral si tu ze všech právě mne, mne,k slavení tajemství svých panen kvetoucích,a já již v mládí žil té mysterii temné,ve které temný pláč se mísí v divý smích.On Lesbos vybral si tu ze všech právě mne, mne,

a já to od těch čas již hlídám na Leukatujak bystrooká stráž, jež ve dne v noci bdí,číhajíc na brigu anebo na fregatu,jež v dálkách na nebi se svými tvary chví,a já to od těch čas již hlídám na Leukatu,

chtě zvědět, zdali je to moře přece miléa jednou zvečera za temných vzlyků skalvyplaví na Lesbos, jenž odpouští hřích chvíle,mrtvolu Sapho, té, jež vydala se v dál,chtíc zvědět, zdali je to moře přece milé,

Sapho, té básnířky, mužatky, milovnice,sličnější Venuše bledými skráněmi.Blankytné oči zmoh' zrak černé zřítelnice,vsazený v temný kruh vyrytý strázněmiSapho, té básnířky, mužatky, milovnice!

- Sličnější Venuše, jež je tak zbožňována,nad světem pnoucí se a dštící jas a třpytsvé plavé mladosti na starce Okeana,jenž je svou vznešenou a krásnou dcerou zpit.Sličnější Venušc, jež je tak zbožňována!

Sapho, jež zemřela ten den, kdy rouhala se,kdy dala, hanobíc kult nových obřadů,své tělo panenské, žel, v celé jeho krásena pospas pyšnivci, jenž ztrestal proraduSapho, jež zemřela ten den, kdy rouhala se.

A od té doby to tak Lesbos lká, pln hoře,a přes pocty, jež svět mu vzdává zpěvem svým,se denně opájí za noci rykem bouře,vrhaným k nebesům skalnatým pobřežím.A od té doby to tak Lesbos lká, pln hoře!

Lesbos

Rai de latine jocuri şi de plăceri eline,Tu, Lesbos, cu săruturi legănătoare-n dor,Ca razele de soare în dăruiri deplineÎmpodobindu-ţi vremea cu nesfârşirea lor,Rai de latine jocuri şi de plăceri eline,

Tu, Lesbos, cu săruturi ca asprele cascadeZvârlindu-se-n plăcere spre hăurile adânci,Şi, hohotind, aleargă ca tinere naiade,Vijelioase-n umbră, izbindu-se de stânci,Tu, Lesbos, cu săruturi ca asprele cascade !

Lesbos, care protegui lascivele Phrynee,Aici, unde suspinul suspine dă-n ecou,Sus, astrele, cu Paphos, te-admiră şi scânteie,Iar Venus e geloasă pe Sapho-n gândul său !Lesbos, care protegui lascivele Phrynee ;

Lesbos cu nopţi de calde sfârşeli în voluptate,În care, cu ochi tainici, fecioare se uimescLa fragedele trupuri cu fructe minunatePe care-n dulce pârgă le-alintă şi-ndrăgesc,Lesbos cu nopţi de calde sfârşeli în voluptate ;

Prin timp încrunte-şi Platon sprânceana austeră,Iertarea ta stă-n taina bogatelor iubiri,Regină pe-un imperiu ce-i fără frontierăPosesiuni subtile în fără de sfârşiri ;Prin timp încrunte-şi Platon sprânceana austeră.

Iertarea ta stă-n chinul ce ne-ntrerupt aşteaptăPe cei cu inimi-flăcări, în felul lor martiriAdemeniţi de-un zâmbet, de-o zare într-o şoaptăCa dinspre alte ceruri cu alte fericiri!Iertarea ta stă-n chinul ce ne-ntrerupt aşteaptă !

Ce zeu din ceruri, Lesbos, ţi-ar judeca avântulSpre-a-ţi umili fruntea ce visului s-a dat,Când c-un cântar de aur ţi-ar măsura frământulŞuvoaielor de lacrimi ce-n mare le-ai vărsat ?Ce zeu din ceruri, Lesbos, ţi-ar judeca avântul ?

Ce-i, oare, nedreptatea, şi ce-i dreptatea noastră,Fecioare ce, cu faimă, aţi înălţat un mit ?Ca orice crez, e sfântă aici iubirea voastrăCe, peste Iad şi Ceruri pe sine s-a zidit !Ce-i, oare, nedreptatea şi ce-i dreptatea noastră ?

Da, eu am fost de Lesbos ales, cu-a mea putereFrumoaselor fecioare iubirea să le-o cânt,Eu, care din pruncie ştiu negrele mistereIn care râs şi plânset e un amestec sfânt ;Da, eu am fost de Lesbos ales, cu-a mea putere.

Pe vârful Leucate veghez de-atunci încoace,Stând, trează santinelă, cu ochii-n depărtăriSpre-a desluşi fregata, catargele-i buimace,Sub soare ori sub stele sosind cu-albastre zări ;Pe vârful Leucate veghez de-atunci încoace,

Să aflu dacă marea e binevoitoareŞi-n valuri, ce suspină la vreme de-nserat,De nu cumva aduce din aspra depărtarePe adorata Sapho ce-n moarte a plecat -Să aflu dacă marea e binevoitoare !

Neasemuita Sapho, poetă şi iubită,Ca Venus, mai frumoasă, cu palidu-i obraz !Doar ea, cu ochii-i negri, de cearcăn şi ispită,Pe-albaştri ochi supune - ai zeei în extaz.Neasemuita Sapho, poetă şi iubită !

Mai mândră decât Venus ce zboară peste lumeVărsând întru vecie seninele-i culoriÎn marea-ndrăgostită de fiica sa din spumeCe-şi străluceşte chipul de aur printre nori,Mai mândră decât Venus ce zboară peste lume !

- O, trista Sapho, moartă în zi de blasfemieCând, insultându-şi cultul şi-al ritului său har,îşi dăruise trupul: sublimă poezie,Unuia ce păcatul i-a răsplătit cu-amar ;O, trista Sapho, moartă în zi de blasfemie !

Din clipa-aceea, Lesbos adânc se lamentează,Oricâte imne lumea-i înalţă pentru veci,Iar ţipătul durerii în noaptea pururi treazăSpre ceruri îl aruncă din ţărmurile-i seci,Din clipa-aceea, Lesbos adânc se lamentează !

Тут можна знайти слова пісні Lesbos Charles Baudelaire. Чи текст вірша Lesbos. Charles Baudelaire Lesbos текст.