L'un t'éclaire avec son ardeur,L'autre en toi met son deuil, Nature !Ce qui dit à l'un : Sépulture !Dit à l'autre : Vie et splendeur !
Hermès inconnu qui m'assistesEt qui toujours m'intimidas,Tu me rends l'égal de Midas,Le plus triste des alchimistes ;
Par toi je change l'or en ferEt le paradis en enfer ;Dans le suaire des nuages
Je découvre un cadavre cher,Et sur les célestes rivagesJe bâtis de grands sarcophages.
Ten jeden dává ti svůj žár,ten druhý, Přírodo, svou zkázu?V čem viděl tento život, krásu,v tom vidí onen smrt a zmar!
Pryč, Herme, ustup z mého místa,mám z tebe strach, ty hladový,mne činíš rovným Midovi,ach byl to smutný alchymista,
vždyť měním tebou zlato v rez,ráj v peklo, čistou radost v děs,co mrtvých jsem už odkryl v mraku,
a na pobřežích u nebessi stavím, uhrančivý mágu,věž z nekonečných sarkofágů.
În tine unu-şi pune focul,Natură! altul chinu-şi pune.Ce-i pentru unu-ngropăciunePentru-altu-i viaţa şi norocul.
O, Hermes tainic ce-n restriştiM-ajuţi, dar teamă-n mine semeni,Lui Midas tumă face asemeni,Celui mai trist dintre-alchimişti.
Cu ajutorul ce mi-l daiFac fier din aur, iad din rai;În giulgiul norilor din zare
Descopăr un cadavru dragŞi pe cereştile ponoareClădesc un mare sarcofag.