Sous les ifs noirs qui les abritent,Les hiboux se tiennent rangés,Ainsi que des dieux étrangers,Dardant leur oeil rouge. Ils méditent.
Sans remuer ils se tiendrontJusqu'à l'heure mélancoliqueOù, poussant le soleil oblique,Les ténèbres s'établiront.
Leur attitude au sage enseigneQu'il faut en ce monde qu'il craigneLe tumulte et le mouvement,
L'homme ivre d'une ombre qui passePorte toujours le châtimentD'avoir voulu changer de place.
Pod loubím tisů, jež je chrání,jak cizokrajní bůžkové,boulíce oči růžové,se sovy hrouží v rozjímání.
Zůstanou tam tak potajíbez hnutí snít až do tesknice,kdy, kosé slunce zmáhajíce,se rozprostřou tmy po kraji.
Ta jejich póza moudrým praví,že všeho ruchu a vší vřavyjest na tomto světě střežit se.
Míjivým stínem opájenívždy pykávají želíce,že chtěli měnit postavení.
イチイの木の暗い枝陰に一列に並んでとまった梟異郷の神のような彼らは赤い目を光らせ瞑想に耽る
身動きもせずじっとしながら憂鬱な時間が来るのを待つ沈み行く太陽を押しのけて暗闇が広がる時間だ
その姿は賢者たちに世に恐るべきは運動と騒擾であることを教える
人間は移ろう影に夢中になり変化を欲したがゆえに罰を背負って生きねばならぬ
Sub pinii unde se feresc,Stau bufnițele inșirateCa niște zeități ciudate,Cu ochii inflăcărați. Gândesc!
Incremenite in frunziș,Așteaptă ceasul intristării,Când valurile inserăriiIneacă soarele pieziș.
Cuminților le dau povață,Mereu să se păzească-n viațăDe tot ce-i zgomot și mișcare.
Dar, umbre urmărind, fugare,Iși poartă omul nenoroculDe-a tot voi să-și schimbe locul.