Spleen
Je suis comme le roi d'un pays pluvieux,Riche, mais impuissant, jeune et pourtant très vieux,Qui, de ses précepteurs méprisant les courbettes,S'ennuie avec ses chiens comme avec d'autres bêtes.Rien ne peut l'égayer, ni gibier, ni faucon,Ni son peuple mourant en face du balcon.Du bouffon favori la grotesque balladeNe distrait plus le front de ce cruel malade;Son lit fleurdelisé se transforme en tombeau,Et les dames d'atour, pour qui tout prince est beau,Ne savent plus trouver d'impudique toilettePour tirer un souris de ce jeune squelette.Le savant qui lui fait de l'or n'a jamais puDe son être extirper l'élément corrompu,Et dans ces bains de sang qui des Romains nous viennent,Et dont sur leurs vieux jours les puissants se souviennent,II n'a su réchauffer ce cadavre hébétéOù coule au lieu de sang l'eau verte du Léthé.
Spleen (3) - Jsem jako onen král... (Vítězslav Nezval)
Jsem jako onen král, jenž vládne zemi par,ač bohat, bezmocný, ač mlád, je přece stár,má nechuť k projížďkám a krásní psi ho nudíjak jiná zvířata a stejný hnus v něm budí.Zvěř netěší ho už, on zívá před krásou,lid marně umírá pod jeho terasou,i šašek neumí mu smazat z čela vráskysvou směšnou baladou a výstředností masky;hle, jeho ložnice se proměňuje v hroba dámy neumí už zřídit ze svých róbdost vydražďující a nízkou toaletu,ten mladý kostlivec je navždy ztracen světu.I alchymistovi, ač užil tajných věd,se nepodařilo z něj vymýtiti jed,a v oněch bazénech z dob římské tyranie,a jejichž památka až dodnes v králích žije,se ani nezahřál, ach jaké prokletí,vždyť v žilách koluje mu voda podsvětí.
Spleen (3) - Jestem jak władca kraju, gdzie deszcz siąpi szary...
Jestem jak władca kraju, gdzie deszcz siąpi szaryWśród swych bogactw bezsilny, wśród młodości stary,Który za nic ma dworzan służalcze pokłonyI wśród psów swoich sfory jest wiecznie znudzony.Nic go już nie pociąga, zwierz łowny ni sokół,Ni lud, co pod balkonem dogorywa wokół.Ulubionego błazna ballada wesołaChoremu tyranowi nie rozchmurzy czoła;W grobowiec mu się zmienia wyrzeźbione łoże,Damy dworu - wszak dla nich piękny każdy książę -Nie umieją wymyśleć dość bezwstydnej szaty,By choć uśmiech wywołać na obliczu bladym.Znawca nauk tajemnych, co mu złoto robi,Próżno szukał odtrutki na jad tej choroby.W krwi go skąpać próbował rzymskim obyczajem,Co to dzierżącym władzę dotąd się przydaje,Ale trupa nie zdołał ożywić, niestety,W którym zamiast krwi płynie zdrój lodowy Lety.
İç Sıkıntısı
Yağmurlu bir ülkede sanki benim hükümdar,Zengin ama gücü yok, genç ama çok ihtiyar,Hor görerek yerlere egilmelerini murebbiyelerinBaşka hayvanlar gibi, köpekten de canı sıkkın.Ona ne av, ne şahin, hiçbir şey vermez neşe,Balkonun karşısında sürünen kavmi, ne de.Gözde bir soytarının kaba saba baladıŞenlendirmez bu zalim hastacığın alnını;Çiçekle süslü yatak dönüverir mezara,Odalıklar ki, her kral güzel gelir onlara,Ve artık bulamazlar edepsiz bir tuvaletGülücük saçsın diye bu taptaze iskelet.Altın üreten bilgin bulamadı bir çareBenliği bu çürümüş şeyden kurtulsun diye,Ki güçlüler hatırlar yaşlılık günlerinde,Roma’dan kalan o kan banyoları içindeCanlandıramadı bu şaşkin kadavrayıIcinde kan yerine Lethe’nin yeşil suyu akan