Charles Baudelaire "Chant d'automne" Слова пісні

Переклад:arcsdeeshuitjaplptroruzh

Chant d'automne

I

Bientôt nous plongerons dans les froides ténèbres ;Adieu, vive clarté de nos étés trop courts !J'entends déjà tomber avec des chocs funèbresLe bois retentissant sur le pavé des cours.

Tout l'hiver va rentrer dans mon être : colère,Haine, frissons, horreur, labeur dur et forcé,Et, comme le soleil dans son enfer polaire,Mon coeur ne sera plus qu'un bloc rouge et glacé.

J'écoute en frémissant chaque bûche qui tombe ;L'échafaud qu'on bâtit n'a pas d'écho plus sourd.Mon esprit est pareil à la tour qui succombeSous les coups du bélier infatigable et lourd.

Il me semble, bercé par ce choc monotone,Qu'on cloue en grande hâte un cercueil quelque part.Pour qui ? - C'était hier l'été ; voici l'automne !Ce bruit mystérieux sonne comme un départ.

II

J'aime de vos longs yeux la lumière verdâtre,Douce beauté, mais tout aujourd'hui m'est amer,Et rien, ni votre amour, ni le boudoir, ni l'âtre,Ne me vaut le soleil rayonnant sur la mer.

Et pourtant aimez-moi, tendre coeur ! soyez mère,Même pour un ingrat, même pour un méchant ;Amante ou soeur, soyez la douceur éphémèreD'un glorieux automne ou d'un soleil couchant.

Courte tâche ! La tombe attend ; elle est avide !Ah ! laissez-moi, mon front posé sur vos genoux,Goûter, en regrettant l'été blanc et torride,De l'arrière-saison le rayon jaune et doux !

Zpěv podzimu

I.

Sbohem, ty letních dnů, žel krátkých, jase skvělý,brzo se vnoříme do temnot, kde je chlad!Už slyším polena, jako by hrany zněly,na dlažbu dvorů všech s duněním dopadat.

Zima zas pronikne mou bytost: štvaní vztekléa tvrdé nad verši, zášť, hněv a mrazení.Jak slunce uvízlé tam v polárním svém peklesrdce se v zarudlý ledovec promění.

Při každém polenu, jež padne, strnu strachem;při stavbě popravišť temnějších nezní ech.Můj duch se podobů věži, jež padá prachem,těžkými berany drcena ve svých zdech.

Z těch jednotvárných ran jako bych, zmořen, slyšel,jak někde sbíjejí rakev. A pro koho?Léto jsem, zdá se, žil jak včera; podzim přišel!Ty temné rány zní jak odchod někoho.

II.

Mne zelenavý třpyt tvých dlouhých očí svádí,dnes mi však ze všeho, má krásko, hořko je,slunečno nad mořem nic mi tu nenahradí,nic, ani láska tvá, ani tvé pokoje.

Přesto mi matkou buď, nenech se v citech zmásti,že snad mám srdce zlé, či Lásky nehodné;sestra či milenka, buď pomíjivou slastíslavného podzimu či končícího dne.

Nakrátko! Čeká hrob; a nenasyta je to!ach nech mne, na tvůj klín si hlavu složím rád,chci tak, než oželím to bílé horké Léto,mírný a plavý jas podletí vychutnat!

Pieśń jesienna

I

Niebawem nas ogarnie wstrętny mrok i plucha.Żegnaj, żywa jasności zbyt krótkiego lata!Już jak przeczucie końca do mojego uchaŁoskot zrzucanych polan z podwórza dolata.

Duszę spowija zima: gniew dyszący wściekle,Dreszcze, trwoga, nienawiść i trud wymuszony,I niczym słońce w swoim biegunowym piekle,Serce się w blok zamienia zimy i czerwony.

Drżąc nasłuchuję stuku każdego polana:Szafot wznoszony nie brzmi echem tak niemiłym.Mózg mój jest niczym wieża, która od taranaNiezliczonych uderzeń opada bez siły.

Ten monotonny łoskot coś mi przypomina...Tak - to jest gwoździ w trumnę pośpieszne wbijanie.Dla kogo? Wczoraj - lato, lecz niedługo - zima...Ten tajemniczy hałas dźwięczy jak rozstanie.

II

Lubię twych długich oczu światło zielonkawe,Dziś jednak nic mnie pocieszyć nie może,I ani blask kominka, ani miłość nawetNie zastąpi mi słońca, co świeci nad morzem.

Lecz mimo to mnie kochaj! Miej serce matczyneNawet dla niewdzięcznika, nawet dla nędznika.Kochanko-siostro, daj mi ciepła odrobinę -Ciepła złotej jesieni lub słońca, co znika.

Na krótko! Już mogiła czeka lodowata!Pozwól u twoich kolan, nim się czas odmieni,Napawać się, żałując gorącego lata,Ostatnim ciepłem żółtych łagodnych promieni.

Тут можна знайти слова пісні Chant d'automne Charles Baudelaire. Чи текст вірша Chant d'automne. Charles Baudelaire Chant d'automne текст. Також може бути відомо під назвою Chant dautomne (Charles Baudelaire) текст.