Je suis la pipe d'un auteur ;On voit, à contempler ma mineD'Abyssinienne ou de Cafrine,Que mon maître est un grand fumeur.
Quand il est comblé de douleur,Je fume comme la chaumineOù se prépare la cuisinePour le retour du laboureur.
J'enlace et je berce son âmeDans le réseau mobile et bleuQui monte de ma bouche en feu,
Et je roule un puissant dictameQui charme son coeur et guéritDe ses fatigues son esprit.
Já básníkova dýmka jsem.Má habešská či kafří hlavadí tomu, kdo ji ohledává,že pán je velkým kuřákem.
Když začne bolest hlodat v něm,já kouřím, dýmám, celá žhavá,jak chatrč, kde se chystá stravapřed dělníkovým návratem.
A kolébám mu duši snícína vlavé síti modrých par,jež pouštím jícnem dštícím žár,
a valím balzám libě čpící,žal jeho srdce těšícía mdlobu ducha léčící.
Jestem ja fajką literata,I znać to z ciemnej mojej cery -Niczym murzyńskiej twarz Wenery -Że mu już służę długie lata.
Gdy go cierpieniem los obdarza,Dymię ja, niby chałupina,Co na wieczerzę do kominaWzywa swojego gospodarza.
Ujmę, omotam jego duszęSiecią sinawą - ból przygłuszę -Żarem ust spłoszę czarne roje;
Otoczę wonnym upojeniem,Myśl ukołyszę urojeniem -Znękane serce cicho koję.