Charles Baudelaire "Les petites vieilles" paroles

Traduction vers:csdeesitptruzh

Les petites vieilles

A Victor Hugo

I

Dans les plis sinueux des vieilles capitales,Où tout, même l'horreur, tourne aux enchantements,Je guette, obéissant à mes humeurs fatalesDes êtres singuliers, décrépits et charmants.

Ces monstres disloqués furent jadis des femmes,Éponine ou Laïs ! Monstres brisés, bossusOu tordus, aimons-les ! ce sont encor des âmes.Sous des jupons troués et sous de froids tissus

Ils rampent, flagellés par les bises iniques,Frémissant au fracas roulant des omnibus,Et serrant sur leur flanc, ainsi que des reliques,Un petit sac brodé de fleurs ou de rébus ;

Ils trottent, tout pareils à des marionnettes ;Se traînent, comme font les animaux blessés,Ou dansent, sans vouloir danser, pauvres sonnettesOù se pend un Démon sans pitié ! Tout cassés

Qu'ils sont, ils ont des yeux perçants comme une vrille,Luisants comme ces trous où l'eau dort dans la nuit ;Ils ont les yeux divins de la petite filleQui s'étonne et qui rit à tout ce qui reluit.

- Avez-vous observé que maints cercueils de vieillesSont presque aussi petits que celui d'un enfant ?La Mort savante met dans ces bières pareillesUn symbole d'un goût bizarre et captivant,

Et lorsque j'entrevois un fantôme débileTraversant de Paris le fourmillant tableau,Il me semble toujours que cet être fragileS'en va tout doucement vers un nouveau berceau ;

A moins que, méditant sur la géométrie,Je ne cherche, à l'aspect de ces membres discords,Combien de fois il faut que l'ouvrier varieLa forme de la boîte où l'on met tous ces corps.

- Ces yeux sont des puits faits d'un million de larmes,Des creusets qu'un métal refroidi pailleta...Ces yeux mystérieux ont d'invincibles charmesPour celui que l'austère Infortune allaita !

II

De Frascati défunt Vestale enamourée ;Prêtresse de Thalie, hélas ! dont le souffleurEnterré sait le nom ; célèbre évaporéeQue Tivoli jadis ombragea dans sa fleur,

Toutes m'enivrent ; mais parmi ces êtres frêlesIl en est qui, faisant de la douleur un mielOnt dit au Dévouement qui leur prêtait ses ailes :Hippogriffe puissant, mène-moi jusqu'au ciel !

L'une, par sa patrie au malheur exercée,L'autre, que son époux surchargea de douleurs,L'autre, par son enfant Madone transpercée,Toutes auraient pu faire un fleuve avec leurs pleurs !

III

Ah ! que j'en ai suivi de ces petites vieilles !Une, entre autres, à l'heure où le soleil tombantEnsanglante le ciel de blessures vermeilles,Pensive, s'asseyait à l'écart sur un banc,

Pour entendre un de ces concerts, riches de cuivre,Dont les soldats parfois inondent nos jardins,Et qui, dans ces soirs d'or où l'on se sent revivre,Versent quelque héroïsme au coeur des citadins.

Celle-là, droite encor, fière et sentant la règle,Humait avidement ce chant vif et guerrier ;Son oeil parfois s'ouvrait comme l'oeil d'un vieil aigle ;Son front de marbre avait l'air fait pour le laurier !

IV

Telles vous cheminez, stoïques et sans plaintes,A travers le chaos des vivantes cités,Mères au coeur saignant, courtisanes ou saintes,Dont autrefois les noms par tous étaient cités.

Vous qui fûtes la grâce ou qui fûtes la gloire,Nul ne vous reconnaît ! un ivrogne incivilVous insulte en passant d'un amour dérisoire ;Sur vos talons gambade un enfant lâche et vil.

Honteuses d'exister, ombres ratatinées,Peureuses, le dos bas, vous côtoyez les murs ;Et nul ne vous salue, étranges destinées !Débris d'humanité pour l'éternité mûrs !

Mais moi, moi qui de loin tendrement vous surveille,L'oeil inquiet, fixé sur vos pas incertains,Tout comme si j'étais votre père, ô merveille !Je goûte à votre insu des plaisirs clandestins :

Je vois s'épanouir vos passions novices ;Sombres ou lumineux, je vis vos jours perdus ;Mon coeur multiplié jouit de tous vos vices !Mon âme resplendit de toutes vos vertus !

Ruines ! ma famille ! ô cerveaux congénères !Je vous fais chaque soir un solennel adieu !Où serez-vous demain, Èves octogénaires,Sur qui pèse la griffe effroyable de Dieu ?

Stařenky

(Victoru Hugovi)

I

V malebných zákoutích velkoměst plných ruchu,tam, kde i šerednost se mění v krásnou věc,vyhlížím, hově tím vždy rozmarnému duchu,podivné bytosti, přes sešlost milé přec.

Teď chromé, byly to kdys Lais, Eponiny!- Ach, milujme je dál, jsou dosud dušemi,byť křivé, hrbaté a chabé jako stíny!V suknicích plných děr a v šátcích s třásněmi

se plazí ve větrech, jež krutě bičují je,cítíce mrazení, když hrčí omnibus,a k bokům tisknouce své tašky, relikvie,jež vyšil rebusy či květy dávný vkus.

Cupají komicky, podobny loutkám vskutku,jak poraněná zvěř se těžce belhajíči tančí mimoděk jak zvonky plné smutku,na které věsí se zlý Démon potají.

Ač staré, mají přec dvě oči, jehly jasné,svítící leskem děr, v nichž v noci spí čerň vod,zrak malých dívenek, jenž roztomile žasnea na vše třpytivé se směje o překot.

Zda jste si povšimli na stařenině rakvi,že je tak maličká jak dětská častokrát?Učená Smrt v ten pár dvou podobných si rakvíukládá zvláštní znak, jímž každý bývá jat,

a mně pak, vidím-li ten vetchý fantom lidskýhemživým obrazem Paříže přecházet,se o té bytosti, tak křehké, zdává vždycky,že k nové kolébce se tiše bere vpřed,

leč byl bych, měřictvím se zabývaje v snění,před nesouladností těch údů přemýšlel,kolikrát truhlář as to v potu tváři měnítvar truhly, do které se klade změť těch těl.

- Ty oči, studně slz, jichž jsou v nich miriady,kelímky, v kterých byl kov zanechal svůj jas,chovají pro toho, jejž kojil Osud hlady,v svých tůních tajemných spoušť čaromocných krás!

II

Starého Frascati Vestálka milující,ta kněžka Thalie, tak slavná v okolí,jejížto jméno zná jen suflér v hrobě tlící,ta, již kdys stínilo svým kvítím Tivoli,

ty všechny, všechny mě z té duše opájejí!Než jsou tu, které slast vždy zříce v bolesti,žádaly Oddanost o dobrá křídla její:"Ú Hippogryfe, rač nás v nebe donésti!"

Ta, v krutých neštěstích svou vlastí pocvičená,ta, kterou přetížil zlý manžel tíhou běd,i ta, ctná Madona, svým děckem probodená,by mohla ze svých slz tok řeky vytvářet!

III

Jak já ty stařenky jsem sledovával kdysi!Z nich jedna, když se s hůr již slunce naklánía plno rudých ran do barev nebe mísí,si snivě sedala na lávku v ústraní

a naslouchala tam té ryčné hudbě známé,jíž sady svlažuje sbor dobrých vojákůa jež v těch večerech, kdy v duchu okříváme,nalévá hrdinství do srdce měšťáků.

Hltajíc, vzpřímena, pravidel přísně dbalá,ten válečnický zpěv, jenž s čela hnal jí stín,jak stará orlice své oko otvírala,a mramorová skráň se zdála pro vavřín!

IV

Tak zmatkem živých měst se tiše ubíráte,stoické, bez žalob na bídu krutých let,vy matky trpící, vy nevěstky či svaté,vy, jejichž jméno si kdys šeptal celý svět.

Vy, jež jste bývaly sám půvab, ctnost a sláva,jste lidem lhostejny a vůbec neznámy!Teď vás jen opilec svou láskou napadáváa drzý, sprostý kluk se šklebí za vámi.

Vy stíny svraštělé, jež stydíte se žíti,teď plaše, shrbeny, se ploužíte kol zdí,a svět vás nezdraví, vy prapodivná bytí,pro věčnost zralé již mdlé zbytky lidskosti!

Já, který zpovzdáli vás střežím starostlivě,zíraje na váš krok, žel, plný vratkosti,tak jako kdybych byl snad vaším otcem, dive,já tajně okouším však tajných radostí:

vídávám najednou zas vaše vášně kvésti,prožívám vaše dny, jak zlý, tak dobrý čas,mé srdce těší se za vašich hříchů štěstí,má duše, třpytí se vší vaší ctností zas!

Ruiny, příbuzné, vy hlavy téže výšky!Já každý večer vám své sbohem dávám všem!Kde zítra budete, vy Evy s osmi křížky,jež hrozný Boží spár již tiskne pod tu zem?

Ici on peut trouver les paroles de la chanson Les petites vieilles de Charles Baudelaire. Ou les paroles du poème Les petites vieilles. Charles Baudelaire Les petites vieilles texte.