Nada
Sjaji se nepoznata zvijezdaOpet smo otrgnuti od domaOpet su među nama gradoviSvjetla aerodromaTu su magle i kišeTu su hladne zoreOvdje na neistraženom putuČekaju nas složene teme
Nada je moj zemaljski kompasA sreća nagrada za hrabrostA dovoljna je jedna pjesmaDa se samo o domu u njoj pjeva
Vjeruj da se ovdje izdalekaMnogo toga gubi iz vidaTope se olujni oblaciUvrede se čine apsurdnimaPotrebno je samo naučiti čekatiPotrebno je biti miran i uporanDa bi ponekad od života dobivaoškrte telegrame radosti
Nada je moj zemaljski kompasA sreća nagrada za hrabrostA dovoljna je jedna pjesmaDa se samo o domu u njoj pjeva
Zaboraviti kao i prije se ne smijeSve ono što jednom nismo otpjevaliDrage umorne očiPlave moskovske mećaveOpet su među nama gradoviŽivot nas rastavlja kao i prijeNa nebu nepoznata zvijezdaSjaji poput spomenika nadi
Nada je moj zemaljski kompasA sreća nagrada za hrabrostA dovoljna je jedna pjesmaDa se samo o domu u njoj pjeva
Naděje
Svítí neznámá hvězdaZnovu jsme vyrváni z domovůZnovu jsou mezi námi městaSvětla letištních ranvejíZde jsou mlhy a deštěZde je chladné svítáníZde na této neprozkoumané cestěČekají složité zápletky
Naděje - můj kompas na zemiA štěstí - trofej za statečnostJsem spokojená jen s jednou písníTou, která je o domově
Věř mi, že tady zdalekaJe mnoho ztraceno z dohleduBouřné oblaky tajíUrážky se zdají směšnýmiJe potřeba naučit se čekatJe potřeba být klidný a tvrdohlavýAbychom dostali od životaZadržené telegramy štěstí
Naděje - můj kompas na zemiA štěstí - trofej za statečnostJsem spokojená jen s jednou písníTou, která je o domově
A stále nemohu zapomenoutVše, co jsme nedozpívaliDrahé unavené očiModré moskevské sněhové bouřeZnovu jsou mezi námi městaZnovu nás život rozdělujeNa obloze je neznámá hvězdaSvítí, jako památník naděje
Naděje - můj kompas na zemiA štěstí - trofej za statečnostJsem spokojená jen s jednou písníTou, která je o domově
Cerība
Atkal spīd nepazīstama zvaigzneAtkal starp mums ir pilsētas,Lidostu skrejceļu ugunis,Šeit pie mums ir miglas un lieti,Šeit pie mums ir auksti saullēkti,Šeit, uz neizzinātā ceļaGaida sarežģīti sižeti.
Cerība – ir mans zemes kompassBet veiksme – balva par drosmi,Un pietiek tikai ar vienu dziesmu,Lai tikai tajā dzied par mājām.
Tici man, ka šeit no tālumaDaudz kas pazūd no skatiena,Izkūst pērkona mākoņiAizvainojumi šķiet muļķīgiIr tikai jāiemācās gaidīt,Jābūt mierīgam un stūrgalvīgam,Lai dažreiz no dzīves saņemtuSkopas prieka telegrammas.
Cerība – ir mans zemes kompassBet veiksme – balva par drosmi,Un pietiek tikai ar vienu dziesmu,Lai tikai tajā dzied par mājām.
Un aizvien nedrīkst aizmirstVisu, ko mēs kādreiz nenodziedājām līdz galam,Mīļas nogurušas acisZilas Maskavas sniega vētrasAtkal starp mums pilsētasDzīve mūs šķir tāpat kā agrākDebesīs – nepazīstama zvaigzneSpīd kā piemineklis cerībai
Cerība – ir mans zemes kompassBet veiksme – balva par drosmi,Un pietiek tikai ar vienu dziesmu,Lai tikai tajā dzied par mājām.
Håp
Det skinner en ukjent stjerneIgjen er vi revet bort fra hjemmetIgjen er det det byer mellom ossReisende flammer fra flyplasserHer hos oss er det tåke og regnHer hos oss er det kalde soloppgangerHer på uoppdaget baneVenter kompliserte samtaler/fortellinger
Håpet - er mitt jordiske kompassOg hellet - er belønningen for motetDet er nok med bare en sangSå lenge om huset, vi synger
Du må tro meg, fra lang avstandKan så mangt bli oversett av synetTordenskyene smelterAlle sorger virker absurdeVi må bare lære oss å venteVi må være rolige og staFor at vi skal få fra livet;Gladelige bistander i form av telegram
Håpet - er mitt jordiske kompassOg hellet - er belønningen for motetDet er nok med bare en sangSå lenge om huset, vi synger
Å glemme fremtiden, er umuligAlle sanger som vi ikke har fullført, sunget ferdigFredfulle, slitne øyneBlåe snøstormer i MoskvaIgjen er det det byer mellom ossLivets veier fører oss fra hverandre, slik som førPå himmelen lyser en ukjent stjerneSom et monument av håp
Håpet - er mitt jordiske kompassOg hellet - er belønningen for motetDet er nok med bare en sangSå lenge om huset, vi synger
Esperança
Reluz uma estrela desconhecidaDe novo somos arrancados de casaDe novo entre nós há uma cidadeOs fogos que decolam do aeródromoAqui conosco há névoa e chuvasAqui conosco há amanheceres friosAqui no caminho inexploradoAguardam enredos impenetráveis
A esperança é minha bússola terrestreE a sorte, a recompensa pela ousadiaE canções, basta apenas umaPara que só sobre o lar nela se cantasse.
Acredite que aqui de longeMuito se perde de vistaEscondem as nuvens tempestuosasParecem sem sentido as ofensasÉ preciso apenas aprender a esperarÉ preciso ser calmo e persistentePara às vezes na vida receberA alegria de míseros telegramas
A esperança é minha bússola terrestreE a sorte, a recompensa pela ousadiaE canções, basta apenas umaPara que só sobre o lar nela se cantasse.
E esquecer, como antes, já não dáTudo o que nós um dia não terminamos de cantarQueridos olhos cansadosNevascas azuis de MoscouDe novo entre nós há cidadesA vida nos separa, como anteriormenteNo céu, uma estrela desconhecidaReluz, como memorial da esperança
A esperança é minha bússola terrestreE a sorte, a recompensa pela ousadiaE canções, basta apenas umaPara que só sobre o lar nela se cantasse.
Нада
Светли непозната звездаПоново смо отргнути од домаПоново су међу нама градовиСветла аеродромаСада имамо магле и кишеСада имамо хладна свитањаСада на неистраженом путуЧекају замршени сценарији
Нада је мој земаљски компасА срећа награда за смелостА песми је довољна једнаДа би се само о дому у њој певало
Веруј да овде издалекаМного тога бежи из видаНестају олујни облациУвреде се чине смешнимТреба само научити чекатиТреба бити миран и упоранДа понекад од живота добијешСкупе телеграме радости
Нада је мој земаљски компасА срећа награда за смелостА песми је довољна једнаДа би се само о дому у њој певало
И не може се заборавити као преСве што некада нисмо допевалиДраге, уморне очиПлаве московске олујеПоново су међу нама градовиЖивот нас раздваја, као и преНа небу је непозната звездаСветли као да је споменик наде
Нада је мој земаљски компасА срећа награда за смелостА песми је довољна једнаДа би се само о дому у њој певало