Dvacet
Ztichly louky i bor, mrtvé vrcholy hor,padl žal na večer srpnový,v prachu dvaceti let zmizel oheň i led,zbyly jen carovy proslovy,z větví rezavých lesů hřmí ticho děsu,slepí a hluší dál kulmují ušikráli Midasovi.
Krví značena je dlažba u Dunaje,hroby padlých jsou bezejmenné,heslo o vítězství cizím peřím se skví,dávno krev vsákla do kamene,barva rubínu z žezla v záhnědu zrezla,zavřeni v kleci jsme otroky věcí,nikdo nevzpomene.
Nad zemi prodanou větry až přivanouoblaka zelená z žíravin,vlasy tvé havraní uchopím do dlaní,z prstenu zaplane vltavín,snítka nachových plodů rozčeří vodu,navzdory posté zas na břehu vzrosterudý trs jeřabin ...