Bílá Hora
Osmého listopadu šestnáctset dvacetU letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstalZ vojsk Království českého poslednípraporec - moravský praporec Šlikův.U zdi letohrádku padl do posledního muže.Píseň nazvaná Poslední Moravan.
Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovouA zvony odletěly za větrem do Říma,Obzor se rdí, můj táto,Hanbou šarlatovouUž jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.
Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,a mlhy zlé se valí do děr od hrabošůi do ran na orlici, kterou už poutají.
Ref:Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,Hřeben větru rozčesává pera plamenná,Věřili jsme na pokoru u popravčí káry,Zlatá doba nenastává, bude kamenná.
Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,Mít duši nestydatou a mozek bez ceny,Být králem lstí a snadno vzít si bez pokoryNa svatbu se Zubatou železné prsteny.
Není to med, zas píti číši vrchovatouA věřit na proroky v chorálu polnice,Sto černých let nám svítí hvězdou jedovatouNa erbu pro otroky - pro naše dědice.
Ref:Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,Hřeben větru rozčesává pera plamenná,Věřili jsme na pokoru u popravčí káry,Zlatá doba nenastává, bude kamenná,Bude kamenná, bude kamenná.