Lot
Táži se, zda ta zemje vskutku mojí zemí,či jenom obrazem,ukrytým za mřížemiřeči - a vzpomínek,jež zvolna odcházejí...
Táži se, zda ta vlastje vskutku mojí vlastí:i zde přec vzlétá z brázdskřivan - a nad propastírozkvétá barvínek,tymián se šalvějí...?
Táž hudba ve vzduchu,jenž plný exhalací.Pro chudé na duchuvždy totéž pro legraci -a vždy kus za kus. Tížhlupáci hloupost chválí,
i země skoro táž,nad ní se nebe klene.Snad jednou rozmotášto klubko zauzlené,nebo ho upustíš -někam se zakutálí...
Románská gotikaa barok s renesancíi zde se dotýká.I zde se samozvancivloupali do vinic -a v černém chodí vdovy,
i tady nad hrobybdí kříže polámané,jež nikdo nezdobí -a stejný vítr vanev čase, jenž není nica přec je osudový.
Na sloupech bez hlavicdvojoblouk píše trojku.Můj pas? Ach sotva vícnež známka na obojku;a láskou měřeno? -pak jistě ještě méně!
Však plakat? Naříkat,když vím, že život mocnýchuž stejně měří kat?Ne! Azyl malomocnýchmá pro mne zavřeno.Dvacet let v karanténě!
Jenom když na severod jihu táhnou husy,jsem znova v čase her...Na otce vzpomenu si,na bratra, na sestru -a hlavně na maminku.
A vším, co od ní mám- snem, veršem, zpěvem, řečí -,tím vším ji objímám...Co s tím, když povalečiz Ďáblova orchestrukydají na vzpomínku
hnůj slovních polucía servilitu zvratků -"vše pro revoluci!"?Když vryli na oplatkukladivo s provazema v chrámu cvika mastí?!...
Zní koncert od Brahmsepět minut před popravou.Jsem Lot - a neptám se.Jdu - s odvrácenou hlavou -usvědčen, že ta zem -je - vskutku - mojí vlastí...