Ты мой акiян
Скажы, прайшоўшы шлях, кім станем мы (…ў канцы)?Замры… і моўчкі ў вочы мне глядзі.Я так хацеў пісаць табе ўсе песні гэты пра любоў,Але магу пісаць іх – толькі.., калі я адзін.
Прабач, што я сябе не апраўдаў,Што я зусім не ідэал, знаю, чакала ж ты так...Так, гэта так, (але́…) -- адда́дзеным здра́джваюць.Свой мы знайшлі прытулак тут, пакінуўшыся.
Ты -- мой акіян, мая нязно́сная, мая.Люблю цябе так моцна я...Ты -- мой акіян, мой космас,Сусвет, мой акіян.., и ты -- незвычайная...
Не думай -- калі я маўчу,Што слоў для цябе – няма -- сказаць.Зана́дта моцна цябе люблю,Я знаю -- як сло́вы раняць «да дна!»*.
Ране́й я быў паранен-ранен-ранен,Быў ране́й паранен-ранен-ранен,Быў ране́й паранен-ранен-паранен,Паранен-ранен!.. О! Ооо… О!
Ты -- мой акіян, мая нясце́рпная, мая.Люблю цябе так моцна я!..Ты -- мой акіян, мой космас,Сусвет, мой акіян.., и ты – незвычайная!..
Мой космас...Мой космас... Оо – ооо…
Ты -- мой акіян, мая нязносная, мая.Люблю цябе так моцна я... Оо-ооо!..Ты мой акіян...Скажы, кім станем мы ў канцы «любвi»?
L'Oceano
Dimmi, chi saremo alla fine del percorso?Resta immobile e guardami negli occhi in silenzio,Così volevo scriverti tutte queste canzoni d'amoreMa riesco a scriverle solo quando sto da solo.
Scusa che io non mi ho giustificato,Che non sono proprio un ideale, lo so, e tu stavi aspettando così...Sì, è così ma fedeli diventano traditi.E noi abbiamo trovato qui il nostro rifugio, lasciandoci.
Tu sei il mio oceano, la mia insopportabile,Ti amo così tanto, io.Tu sei il mio oceano, il mio spazio,Il mio Universo, straordinaria....
Non pensare quando sto zittoChe non ho niente da dire,Ti amo troppo.Lo so come possono ferire le parole...
Prima ero ferito, ferito, feritoPrima ero ferito, ferito, ferito,Prima ero ferito, ferito, ferito,Ferito, ferito...
Tu sei il mio oceano, la mia insopportabile,Ti amo così tanto, io.Tu sei il mio oceano, il mio spazio,Il mio Universo, straordinaria...
Il mio spazio!Il mio spazio!
Tu sei il mio oceano, la mia insopportabile,Ti amo così tanto, io.Tu sei il mio oceano...Dimmi, chi saremo alla fine del percorso?