Bratři [The Plagues]
Tak pravil pánJak pravil pán
Když nechceš osvobodit můj lidNa celou zemNa celou zemi Egypt
Já sešlu krutý morA rány na tvůj důmNa lože tvé, na vodu tvou i na tvůj chlébDožíček místo ulicBýka, tvoje stáda, ovce tvéNa tvoje voly, polní zvířataTvoje sny i na tvůj smíchNež ty ten nářek vyslyšíšOpravdu kletbu uvedu!Tak kázal pán!
Kdysi byl's mi bratremMyslel jsem, že dar tě rozesmátJe vším, co jsem si přál mít
Já sešlu hromy nebeskéJá sešlu mračna ohnivá!
Sám bych si přál to,Aby Bůh měl jinou volbuV jeho jménu sokem tvým se státNejsem ten, kdo si to přál mít!
Já sešlu krupobitíZem a pole, pána, města pád!
Já jsem tu žil.Cítím bolest nad tou zkázouKterá stihne zemi tvouNenech nevinné tak trpětPro svou pýchu svéhlavou
Teď sešlu stáda kobylekNež celé nebe zakryjíTak každý list a každý plodÚrodu celou zahubíJá sešlu bič a sešlu meč!Tak kázal pán!
Ty kdo byl's mi bratremPovol, zachraň svou zem před zkázou
Já sešlu hněv a bič na vás
Ať mí lidé jdou!Tak kázal Pán!
Ty, kdo byl's mi bratremPlaneš ke mně nenávistí svou,To sis tedy přál mít.
Já beru radost, hejna vos!
Tak zatvrdím své srdceA nedbám na daň jak chce vysokou,Ať tu stále jsou!Nedovolím ať tví lidé jdou.
Tak kázal pán.
A nechciAť tví (mí) lidé jdou!