Markétce

kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy nás přátelé odsoudili a hnali před popravčí četykolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu já nikdy odvahu neměl bych přiznal svou vinu

kolikrát Markétko mával jsem Toběto ty jsi odteďka má poslední oběťto s Tebou se milují andělé v kráterech měsícea zůstanou v Tvém tělejak tóny neznělé

při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernostičas žere hodinám ručičky a vyplivuje kostirány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hostyotevřu soukromý lazaret své Sebelítosti

kolikrát Markétko hrával jsem Toběto ty jsi odteďka má poslední oběťto s Tebou se milují andělé v kráterech měsícea zůstanou v Tvém tělejak bytosti oněmělé

za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmorua není větší lež než pravda o nás dvousnažím se obelstít Lásku - potvoruaby mě nechala vznést se za tebou

kolikrát Markétko psával jsem Tobětolikrát Markétko čekal jsem na odpověďTy se však miluješ s anděly v kráterech měsícea tam mé tóny nedoznělya já zůstal necelý

kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy jimž pod gilotinou se zalíbilo