Treplev
Můj psací stůl je popravištěA prázdný papír mrtvé tělo mé múzyMinulost byla, ne, není žádné příštěPíšu Vám proto, že si to dlužím
Nejsem jak Vy, ničím vázán Pánu BohuMně nikdy nepsal poznámky nad okrajeTalentem plýtval jen na Vašem slohuA mně přisoudil jinotaje
Ve smrti není bolestiTo jen ve strachu z níNejste hoden pověstiJen ať to každý ví
Neplakej, prosímNeplakej, srdce mojeJste zbabělý zlosynCo prchl ze souboje
Píšete spatra, jsa přízemní až bědaNechť Vaše knihy brzy podléhají móděNačrt' jste schéma a inspiraci hledalV mém posledním záchytném bodě
Psal jste jí na záda sliby věrnostiA místo podpisu vetkl tři tečky na lýtkaNadšeně vykládá, jak píšete s lehkostíŽe není nic víc, než Vaše povídka
Ve smrti není bolestiTo jen ve strachu z níNejste hoden pověstiJen ať to každý ví
Neplakej, prosímNeplakej, srdce mojeJste zbabělý zlosynCo prchl ze souboje
Torza mých vět se válí na bojištiJe slyšet zpěv opilého ďáčkaAčkoliv mlád, už ze mě opadává listíI tento list můžete po přečtení zmačkat
Slova jak děvky střídají významyChtěl bych teď vidět výraz Vaší tvářeJen čirá nenávist byla mezi námiPřesto jste Vy mým posledním čtenářem
Ve smrti není bolestiTo jen ve strachu z níNejste hoden pověstiJen ať to každý ví
Neplakej, prosímNeplakej, srdce mojeJste zbabělý zlosynCo prchl ze souboje
Nechť je Vám, Borisi, nechť je Vám peklo těsnéPřísahám Bohu, že Vás budu strašit ve snechNeb v tomto světě pro vášeň srdce netlukouMřu Vaší vinou se zbraní ve svých rukou
Vězte však navždy, že Vám nikdy neprominuMatku vzal čert, anděl však ochrání mou NinuOd Vašich doteků, jež zbavují čistotyBudu jí nablízku, jsa vtělen do samoty
Ve smrti není bolestiTo jen ve strachu z níNejste hoden pověstiJen ať to každý ví
Neplakej, prosímNeplakej, srdce mojeJste zbabělý zlosynCo prchl ze souboje
Ve smrti není bolestiTo jen ve strachu z níNejste hoden pověstiJen ať to každý ví
Neplakej, prosímNeplakej, srdce mojeJste zbabělý zlosynCo prchl ze souboje