Hlas
V měsíci září, kdy jablka zrají,kdy mantilu noci svit měsíce protkal,když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,já poprvé tehdy jsem Satana potkal.
Ten Satan měl líbeznou postavu pannya nepáchla síra, však voněly květy,a v úsměvu něha bez jediné hany,jen z úst jako hadi mu syčely věty:
R: Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,však hlas - to je zboží, jež dneska se cenía dobře se platí - to beze všech žertů!
R: Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvila stráž mi ho do klece vsadí,a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,tvůj hlas tě zradí!
Dnes jako kníže si v paláci žiji,mám ve stájích koně a v zahradách pávy,jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,jen rádio nemám a nesnáším zprávy.
Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,když slaví se vrazi a obchody s časem,když svatými slovy se bezpráví hájí,když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.
R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,mám z démantů bazén a ze zlata ryby,mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!
R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,je krásný, byť s úsměvem krysím,vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,když na větvi visím ...