Sentiment na tri body
Zdalipak oči básníka, jež slovy dotýká se hvězdVnímají tytéž barvy nad střechami měst
Zdalipak srdcem proutníka, tedy jestli nějaké máZdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá
Ptám se i tebe Bože, jestli vlastně někde jsešA jestli jo - koukáš z lóže anebo z prašných cest?
Zdalipak se ptákům v nebi taky zdají snyKdyž s anděly dolu hledí a počítají naše dny
A komu patří všechna láska a komu příkoříProč jednomu oheň praská a druhému nehoří
Otázky se časem množí, já pořád žiju to je boží
Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bátTa přijde až poleví nadšení z toho, že jsme tady na zemi
Proč si města ukusují z polí a mizí kouzla starých místProč je pán kdo sám se zvolí a tím spíš je si sebou jist
Kolikrát je člověk na světě, než se naučí mít rádA proč je podzim zrovna po létě, jinak nic nemá pevnej řád
Proč máš oči v barvě topasu a srdce z kameneProč on Tě smí držet u pasu a mě pořád říkáš ne
Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bátTa přijde až poleví nadšení z toho, že jsme k sobě stvoření
Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bátTa přijde až poleví nadšení z toho, že jsme tady na zemi