Jidáš
Noc jako sluj, vteřin šest do svítání,pysk zpocený, vyzývá podsvětí:"Ó ďáble můj, mrtvo jest slitování,snad zisk splacený zradu mou posvětí."
Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání,mříž u stěny, sedlá krev na rukou,král bez šatů, připraven k uvítání.Hle - kříž dřevěný s trnovou parukou!
Jidáši, k čemu výčitky svědomí?Jidáši, k čemu tohleto smetí?Farizei nikdy rukama nelomí,pro něho - účel prostředky světí.
Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti,hlas zchraptělý do pekel neletí,stín provazů, jako dar plný zášti,pro vás, dospělí tohoto století.
Jidáši, dnes jsi důstojným občanem,s mincemi nemáš nijaké viny,zítra zas třicet stříbrných dostanem,vždyť když ne my - tedy zradí ho jiný!