Oslovení vzpomínek
Spánek podobný panice přišel pozdě v nocivzpomínám, že jsem viděla velmi smutný sento ráno je předtucha jak zlomit mlčeníbyla to realita zvonícího telefonuzanechala při odchodu nesmazatelnou jizvu na srdcistal jsi se jednou z hvězd
Nashledanou, odešel jsi k místu, kde se nikdy nebudeme moci znovu setkatnemohu přijmout chlad věčného odcházenípřeji si abych s jistotou byla tebou milovánajen jednou, i kdyby to byla lež
Utrpení, o které jsem si myslela že je nekonečná, skončilaobdobí se změnilo, cítím se hořce chladnánikdy nezapomenu ten první den létanebe letos neustále plakalo místo měcítím se, jako bych stále žila v pokračování snua nemohu ani plakat
Nashledanou, i když se k tobě má poslední slova nedostanouchlad odcházeníjsem si uvědomilachtěla jsem o tobě slyšet, nevadí mi ležřekni, že nelituješ strávené dnyjen jednou, prosím
proč jsi ke konci naposledyzanechal vzpomínky
Nashledanou, odešel jsi k místu, kde se nikdy nebudeme moci znovu setkatnemohu přijmout chlad věčného odcházenípřeji si abych s jistotou byla tebou milovánajen jednou, i kdyby to byla lež
toto je avšak vysněný příběh na pokračovánířekni mi že jsem se ještě neprobudila