Нищо не е вечно
Говорил съм с дамите по алеятаПил съм в татуировки, които откриха света пред очите миЗа да разбера отворените вратикъм сложната плетеница от очаквания за утрешния ден
Потапял съм се в еликсир, за да притъпя болкатаи тъмни, и светли мисли се прекланяха пред мендокато ходех през мрачните им коридориАз съм слаб, а ти си като ангел до мен
Когато скръбта ме виказнам, че нищо не е вечно
Говорил съм с уважавани хоравъв вечно светли стаи. Душата ми е черна заради техните думи,нежно сладки като устни, които те целуват,калейдоскоп без никаква утеха
Пазарих се със съдбатабез очаквания за безсмъртиеБезкомпромисно хвърлих зароветеАз съм изгубен, а ти си моят добър самарянин
Когато скръбта ме виказнам, че нищо не е вечно
Nic nezůstane stejné
Povídal jsem si s dámami tam na procházcebyl jsem opilý v tetováních které přinesly svět do mých očíporozumění otevřených dveříke spřádání toho jak dobrý zítřek by mohl být
Být ponořen v elixíru aby otupil mé bolestia černobílé myšlenkykteré mě trápilyjak jsem procházel skrze jejich koridorya slabí jako já jsem, ty jsi jako anděl stojící při mě
Když zármutek volá mé jménovím že nic nezůstane stejné
Mluvil jsem s vysoce váženými muživ pokojích vždy bílých a ma duše černala s jejich slovylehce sladké jak líbající rtykaleidoskop ve všem bezútěšný
Vyjednával jsem o svém podílu s osudem a takbez předsudků z nesmrtelnostihodil jsem kostakami nekompromisněa ztracení jako já jsem, ty jsi můj dobrý samaritan
Když zármutek volá mé jménovím že nic nezůstane stejné
Intet forbliver det samme
Jeg har snakket med damerne ude på ruteJeg har suget tatoveringer til mig som har bragt verden til mine øjneForstået åbne døretil den indviklede konstruktion af hvor god i morgen kunne blive
Været overhældt med eliksir for at dulme min smerteOg sorte og hvide tanker har alle bøjet sig for migmens jeg har gået gennem deres uoplyste korridorerOg svag som jeg er, er du som en engel der står ved min side
Når sorgen siger på mit navnVed jeg intet forbliver det samme
Jeg har talt med højt velansete mændI værelser altid hvide og min sjæl blev mørk ved deres ordBlødt, liflig som kysende læberEt kalejdoskop af ingen som helst trøst
Jeg har forhandlet min del med skæbnen og det heleUden forestillinger om udødelighedJeg rullede terningerne kompromisløstOg fortabt som jeg er, er du min gode samaritan
Når sorgen siger mit navnVed jeg intet forbliver det samme
Mikään ei pysy ennallaan
Olen puhunut leideille tien päässäOlen juonut silmilläni tatuointeja jotka ovat tuoneet maailman eteeniYmmärrys avaa oviaYksityiskohtaiseen kudokseen siitä, millainen huominen voi olla
Upotettu eliksiiriin puuduttaakseen kipuniJa mustavalkoiset ajatukset ovat kaikki kumartaneet minulleKun olen kulkenut läpi heidän pimeiden käytäviensäJa heikko kun olen olet kuin enkeli seisomassa vierelläni
Kun suru kutsuu nimeäniTiedän mikään ei pysy ennallaan
Olen puhunut arvostetuille miehilleHuoneissa ikuisesti valkoisissa ja sieluni kasvoi pimeäksi heidän sanoistaanPehmeästi kauniista kuin suutelevat huuletEi yhtään lohduttava kaleidoskooppi
Olen tinkinyt osaani kohtalon kanssaIlman ennakko-odotuksia kuolemattomuudestaOlen heittänyt noppaa ehdottomastiJa hukassa kun olen olet minun hyvä samaratialaiseni
Kun suru kutsuu nimeäniTiedän mikään ei pysy ennallaan
Semmi sem marad ugyanaz
Séta közben asszonyokkal beszélgettem,Nem tudtam betelni a tetoválásokkal, melyek a világot tárták elém,A megvilágosodás ajtókat nyit a „szép holnap” lehetőségeinek bonyolult szövedékére.
Elixírt kevertem, hogy enyhítsem a fájdalmam,A fekete és fehér gondolatok mind megadták magukat nekem,Amint áthaladtam kivilágítatlan folyosóikon,És amíg én gyenge vagyok, te, mint egy angyal, mellettem állsz.
Amikor a nevemen szólít a bánat,Tudom, semmi sem marad ugyanaz.
Beszélgettem egy tiszteletben álló emberrel a valaha fehér szobákban,És a lelkem a szavai hatására elsötétült,Lágy és édes, mint a csókoló ajkak,A vigasztalhatatlanság kaleidoszkópja.
Alkut ajánlottam a sorsnak,És a minden előítélettől mentes halhatatlanságnak,Dobtam a kompromisszumképtelenség kockájával,És amíg én vesztettem, te az irgalmas szamaritánusom vagy.
Amikor a nevemen szólít a bánat,Tudom, semmi sem marad ugyanaz.
Nada permanece o mesmo
Falei com as senhoras ao longo do caminhoBebi de tatuagens que me trouxeram o Mundo a meus olhosPercebendo portas abertaspara a complexa teia de o quão bom o amanhã será
Mergulhei em elixir para adormecer as minhas veiasPensamentos a preto e branco debruçaram-se sobre mimComo se tivesse percorrido os seus corredores sem luzE fraco como estou, és como um anjo perante mim.
Quando a mágoa chama o meu nomeSei que nada permanece o mesmo
Falei com os homens de respeitoEm quartos brancos e a minha alma escureceu com as suas palavrasDocemente como lábios a se tocaremUm caleidoscópio sem algum tipo de consolação
Fiz a minha aposta com o destino e tudoSem qualquer preconceito de imortalidadeLancei os dados sem compromissoE perdido como estou, és o meu bom samaritano
Quando a mágoa chama o meu nomeSei que nada permanece o mesmo.
Nič neostáva bezo zmeny
Rozprával som sa s dámami dole cestou,Bol som opojený tetovaniami, čo priniesli svet pred moje oči.Porozumenie otvára dveredo zamotanej tkaniny toho, aký dobrý by mohol byť zajtrajšok.
Bol som uhasený v elixíre, aby mi moje bolesti znecitliveli,A tmavé a biele myšlienky sa ku mne všetky naklonili.Ako som kráčal cez ich neosvetlené chodby,A taký slabý aký som, si ako anjel stojaci pri mne.
Keď žiaľ volá po mne,Viem, že nič neostáva bezo zmeny.
Rozprával som sa s mužom veľkej úcty,V miestnostiach plných žiarenia a moja duša stmavla od jeho slov.Jemne sladké ako bozkávanie pier,A kaleidoskop s nijakou útechou.
Dohadoval som svoj kúsok s osudom a všetkým,S nijakými predsudkami nesmrteľnosti,Hodil som nekompromisnou kockou,A stratený aký som, si mojím dobrým samaritánom.
Keď žiaľ volá po mne,Viem, že nič neostáva bezo zmeny.