Pasážová revolta
Nosíme z módy kopretiny, čímž okrádáme stádaa vůl - kdys jméno obětiny, je titul kamaráda.Na obou nohách vietnamku a jako komfort hlavu,na klopě placku jak psí známku, znak příslušnosti k davu.
I naše generace má svoje prominenty.Program je rezignace a facky argumenty.Potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu.a místo přesvědčení jen pití píva - z žalu.
Pod zadkem stránku Dikobrazu, vzýváme Zlaté tele,sedáme v koutcích u obrazů, čekáme SpasiteleCivíme lačně na měďáky, my - Gottwaldovi vnucia nadáváme na měšťáky, tvoříce Revoluci.
I naše generace má svoje kajícníkya fízly z honorace a skromné úředníkya tvory bez svědomí a plazy bez páteřea život v bezvědomí a lásku k nedůvěře.
Už nejsme nejsme to co kdysi, už známe ohnout záda,umíme dělat kompromisy a zradit kamarádaA vděčni dnešní realitě líbáme cizí rucea jednou zajdem na úbytě, z té smutné revoluce.
I v naší generaci už máme pamětníkya vlastní emigraci a vlastní mučedníky.A s hubou rozmlácenou, dnes zůstali jsme němí.Ne - nejsme na kolenou...Ryjeme držkou v zemi.