V útulcích pro ztracený
Jak rozdvojený druhý jápředstava dost blázniváhračka v rukou dítětežena co se usmívá
Podivnej sen se mi zdáldvojroli jsem v tom snu hrálNa vlastním pohřbu jsem byla na hrob kytku jsi dal
V útulcích pro ztracenýupíjí smutek svůjz čistejch pohárůvzpomínky štípou na dušijako hejna černejch komárů
Kdo to tvrdí, že jsem to jásmíchem zakrývá svůj pláčmožná, že se nepoznápod maskou skrývá svoji tvář
V tomhle světě je jen strachbarvu černou poznávámjasně vídám, že jsem svůj vrahfunebráky potkávám