Třicet stupňů ve stínu
Sám v tak mírném dešti lesem bloumámVždyť nikam nepospíchámSám - a žádný problém nemámVlastně je, přiznám se, odmítám
Zítra možná půjdu dolů, k tůnímTam, kde se někdy slunímSnad budu jen spát, nebo snítSnít a spátAž se sám probudím
Jen teď se všech problémů chránímAť přijdou, až se vrátímVždyť je mám rád a bez nich bych snad nemoh žítMám-li volno, chci však mít klid
Sám a líně v slunci tělo válímA vůbec se netrápím tím, že někam přijdu pozděNebo tím, že probůh zahálím