Vlaštovka
1. Jednou večer mi do pokojepřiletěla papírová vlaštovkato mám z toho, že v zimě větrám,tak jsem ji zved' a dal ji do tepla, zábla ji výškovka,pak jsem si prohlíd' její křídla jemně,proč asi přilétla, a proč právě ke mně,byla z Ahoj na sobotu a byla na ní otištěná hitovka.
R: Nejhezčí dárek nemusí přinést vždycky Děda Mráz,vletí k vám oknem něco, co by létat snad raději nemělo,někdo si vzpomněl, říkáte si, někdo na mě myslí,nebo je to zas jenom špás,tak či tak, když přiletí vlaštovka, hned je v domě veselo.
2. Tak jsem si pomalu slabikovaltu písničku, co přiletěla z éteru,poslední rok jsem tolik skládal,že moc nechybělo, a složil bych i operu,jen místo múzy mě častěji líbala můra,ono písní se dá složit fůra,ale ne každá může letět, i když se vypustí správně po směru.
K čemu to bylo, všechno to skládání,když stejně nikdo nic nepochopila moje vlaštovky odlétly na jih,a s těma, co zůstaly, někdo topil,jen jedna se vrátila, a já jsem čekaljak blázen, a věřil, že platí,že všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě určitě vrátí,že všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě možná vrátí.
3. A tak jsem pálil archív svých písniček,to se roura styděla,a když mi zbyl poslední papír,hned jsem věděl co s ním udělám,roh na roh - šlo to bez problémů,jen jestli poletí, z toho měl jsem trochu trému,to ví přece každý, že co letí, na tom se vydělá.
Mávl jsem rukou z okna,a ta vlaštovka doopravdy letěla,i když bralo ji to na stranu,asi ji tížilo, že jaro nedělá ...