Ale že musím
Já myslela, že protluču se všímale tohle vypadá nad mý sílykdo touhle cestou šel, každej si všimže ke konci utrpení sílíale že musím, štráduju furt pryč, ba jói když teskno mi, až skučímnad hlavou blesk a hrom prásk jak biča tak s bolestí se slotou chodit učím
Já myslela, že mám už za sebouvšechny ztráty a že opouštět je snadnékdyž tu mě vprostřed noci zazebouvšechny údy, duše v jícen temnot spadneale že musím, i tělo těla oželíma i tebe pustím jasem domůvšak jedno, můj dobrý Bože, vímkdybych mohla, vyhla bych se tomu
Já myslela, že jsi tím znamenímže jsem silou vůle změnila svůj osudvšak bylo šalbou, klamem, mámenímmnohé z toho, v co věřila jsem dosudale že musím, jenom z chřtánu vypustímraněné duše mojí kvil a vytía pak přetnu pouto, rozloučím se s tímkdo se mnou chvíli putoval mým žitím
Můj dobrý Bože, otevř nebesapohleď na mě a přísně mě nesuďvždyť víš, že nikdy neklesámi když břímě svoje leckdy těžce nesuale že musím, tak znovu srdce otevřua čím víc se zdá mi život těžšímtím víc s osudem se přua tím víc se z maličkostí těším