Být či nebýt
Cítím v seba chladný vietorsnažím sa pozrieť dopredučiari na dlaňiach zrazu nikam nevedúkeď beznaděj je jedno ránokeď každa jazva jednu nocbežim sebe samej na pomockeď ublížil ten kto mal milovať.Len stáť v niekonečnom daždiLen stáť v niekonečné pálavePadla som na dno a podveděnáto čo žiádná žena zažíť niemáněmóžem ďalej a preto spímbyť či nebyť či zostať s ním.
Kto vie ako to jeprečo je šťastie vrtkavéprečo je tělo bolavéKto vie ako to jeprečo su vrby búdlavéprečo su cesty túlavé.
Když se zase v čase vrátímrozervaný vztah je pouhý prach,který ulpěl v našem bytě na stěnách.Tak proč jsem k sobě stále němámusím přežít další nocsama sebe prosím o pomockdyž ublížil mi ten kdo měl milovatJen stát v nekonečném dešti.Jen stát a hledat odpověďUž nemůžu dál žít v tomhle hříchu,když smutné slzy utápím v smíchunemůžu dál a proto spímbýt či nebýtnebo zůstat s ním.
Kto vie ako to jeprečo je šťastie vrtkavéprečo je tělo bolavé.Kto vie ako to jeprečo su vrby búdlavéprečo su cesty túlavé.
Dřív než slunce dnes zapadne,řeknu ti to, co se bojím říctnež ztratím víru na konci dne,abych mohla odplout pryčtohle jsem ti neslíbilajsem plachá, hebká a jasně bíláfoukám vítr směrem kterým chci jítten kdo měl milovat...
Kto vie ako to jeprečo je šťastie vrtkavéprečo je tělo bolavéKto vie ako to jeprečo su vrby búdlavéprečo su cesty túlavé.
Kto vie ako to jeprečo je šťastie vrtkavéprečo je tělo bolavéKto vie ako to jeprečo su vrby búdlavéprečo su cesty túlavé.
Dřív než slunce dnes zapadne,řeknu ti to, co se bojím říct,než ztratím víru na konci dne,abych mohla odplout pryč...