Zapření Petrovo
Země je rudá od krve a mlčí stromy v Nazaretu,vždy naposled i poprvé, jak v neskutečném kabaretu,jsme příliš slábi ve víře, byť třeba Krista na kříž vlekoua zabijí-li pastýře, pak se i ovce rozutekou.
La la la la laLa la la la la laLa la la la laLa la la la la la
Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše,v zahradě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše,měsíc se třpytí perletí a třeba věrnost přísaháme,teď po druhé i po třetí Krista i sebe zapíráme.
Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí,zapřeme podruhé - chválíce beznaději,potřetí zapíráme už jen tak - ze zvykua slzy polykáme, pláč místo výkřiků.
Země je rudá od krve, kokrhá kohout v Galileivždy znovu a vždy poprvé, prosíme s Petrem o nadějijsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekoua zabijí-li pastýře, jsme ovce jež se rozutekou.
La la la la laLa la la la la laLa la la la laLa la la la la la