Najednou [Let It Go]
Na vrcholcích v noci panuje sníh,ani stopa po lidechTa samota královstvím je,královnou jsem vloček všech
Už kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,zlobu vyšeptám v tichu mrazivém
Já byla v zámku vězněná,skrývej city, buď skříňka zamčená,to táta chtělTy dny pryč jsou,svět zná tvář mou
Najednou, najednouchci skončit s tou hloupou hrou!Najednou, najednoudveřmi prásknu za sebou!Já jsem svá,to chci dokázat všem,v bouři rozkvétáma mráz v duši vítězí nad sluncem
Je zvláštní, jak z té dálkyse všechno menším zdáI ten strach, co ve mně vládnul,je loutka bezmocnáJen vyzkouším, jak mocná jsema k výšinám mě zvedne zemV mé říši bez konce chci žít,klid mít
Najednou, najednouvolná jsem, kráčím oblohou,najednou, najednoumé slzy šperkem jsouJá jsem svá,jsem hráč i rváč!V bouři rozkvétám!
Moc má se vzduchem vznášív kódu neznáméma chladná duše zářív krystalcích jak diadémMé myšlenky se tříští,jedna smysl má,je pasé minulost,když svítat začíná!
Najednou, najednouúsvit dává mi sílu svou,najednou, najednouuž nejsem dívenkouJá jsem svá,křídla má hlas můj!V bouři rozkvétám,chci žít v zimě bez konce život svůj!