Mistr a Markétka
Mistr:Jsem princem noci, anděl temné hvězdy,dávám náruče ztracených snů.Slyším tvé volání, černá ikono ráje,jsi v mém srdci bodnutý nůž.
Markétka:Slyším nářek tvůj, dávno vím to vím,že je měsíc tvůj bílý král.Srdce krvácí, ruku podej mi,půjdem hledat svůj svatý grál.
Mistr:Dám ti lásky svého těla temné voodoo,v noci se staneš černou Madonou.Kradu tvé tělo, zradím tvou duši,uprostřed pouště pak zanechám tě opuštěnou.
Markétka:Dávno vím to vím, slyším volání,celá hořím v obětí tvém.Vím, že s tebou dál život nekončí,v chrámu lásky, tajemných her.
Oba:Poznej můj úděl, má ústa tu máš,dej mi svou víru, chrám lásky je náš.Poznej můj úděl, má ústa tu máš,dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Mistr:A ty dál se ptáš, kdo mi sílu dává,jsou to stíny mých dávných vojsk.Nikdo netuší, co se odehrává,v hluboké noci v úkrytu hor.
Markétka:Dávno vím to vím, slyším volání,celá hořím v obětí tvém.Vím, že s tebou dál život nekončí,v chrámu lásky, tajemných her.
Mistr:Vidíš mé tělo, vidíš má ústaa mojí sílu ale nikdy nikdo nezměří.Vidíš mé tělo, vidíš má ústa,já jsem ta existence, v kterou nikdo nevěří.
Oba:Poznej můj úděl, má ústa tu máš,dej mi svou víru, chrám lásky je náš.Poznej můj úděl, má ústa tu máš,dej mi svou víru, chrám lásky je náš.